Horolezecká stěna

Přemýšleli jsme o tvaru, který by byl funkční k lezení a zároveň vyzívající na pohled. Ladně zvlněné křivky sinusové plochy mohou připomínat otisk torza ženského těla či rozvlněnou vodní hladinu . Kontrastně k tomu je čelní pohled naopak elementární. Monumentální obdélník v poměru stran 3 ku 1 má výšku 21 m a šířku 7 m. Z boku opticky působí velmi tence, až se zdá, že ani nemůže být staticky funkční. Ve vertikálním středu stěny mají obě zvlněné plochy posunutá maxima svých amplitud, čímž získáváme šířku průřezu 1,6 m ve spodní části hlavního nosného sloupu. Tento průřez se směrem vzhůru zužuje.

Skořepinová konstrukce získává prostorovou oporu právě ve svém zakřiveném tvaru. Když například ohnete papír do oblouku, tak se dá jen těžce z vrchu stlačit. Samozřejmě bychom při realizaci museli udělat odborné statické výpočty a počítat se zatížením větru a vlastní váhy konstrukce. Tvar stěny by tak možná mohl být ještě užší.

Konstrukce horolezeckých stěn bývají velmi masivní a mají připomínat mohutná skaliska. My jsme chtěli tuto zažitou představu nadsadit tím, že hmota stěny bude působit lehce. Jako bychom sejmuli otisk povrchu nějaké strmé hory a tu postavili. Překvapující v představě hory je právě subtilnost tohoto odlitku.

Exposice lezoucích stěn pro katalytický efekt betonu TX Active bý měla být pro získávání slunečního záření orientovaná východo-západně. Adhezí tekoucí dešťové vody se i nepříznivě šikmé plochy očistí.

Barevné chyty jež definují různé obtížnosti horolezeckých cest vytváří jedinečnou dekoraci na bílém betonu.

Stěnu lze umístit do přírody, ale i do městského prostoru, jako orientační bod.